roky života třetí část

28.02.2018

Je to pět let a dva dny...poslední kontakt. Tvůj poslední kontakt. Já už jsem zbaběle neodepisoval. Ptala jsi se někdy proč? V duchu...sebe sama?


Já často.


Ty jsi pro mne byla nejsilnější zážitek celého života. Ty jsi mne provázela životem dlouho...a poslední provedení bylo nejdrsnější...Ničilo nám rodiny, ničilo nám nervy, ničilo nám životy. Devastovalo to vše co jsme do té doby měli a nad čím jsme trávili spoustu času...tak krásná devastace byla až nemyslitelná...


Ani jeden z nás asi neměl odvahu. Ani jeden z nás asi nevěděl kam dál. Pořád jsme si říkali, že když jsme čekali tak dlouho, už nás pár let nezabije. A vidíš, žijeme...Za celé ty roky jsem se nepřesvědčil, že to bylo dobře. Že to bylo správné...A neměl mne o tom ani kdo přesvědčit. Pouze vím, že celé ty roky se trápím...


I proto teď píšu. S malou nadějí, že se to k Tobě dostane...někdy, jednou...a že si počteš o mých pocitech i vzpomínkách, které tady občas takto střelím. Krátce, dlouze, smutně, vesele, nadrženě...