roky života a čtení z ruky

06.03.2018

Mám tě v ruce. Dočetl jsem se o tom na webu a vyčetl to z ruky. Své ruky, samozřejmě. Všechny důležité okamžiky na čarách srdce, života a dalších odpovídají tomu co se děje mezi námi...Tedy vlastně dělo...i když podle ruky...se to stále děje.


Nemyslím, že bych k tomu potřeboval vlastní ruku, aby mi to řekla...S Tebou jsem vlastní ruku nikdy nepotřeboval...Vždy jsem měl nablízku tu Tvoji...a byla úžasná. Nekonečně jemná, příjemná, připravená...


Jen se to nějak z těch rukou vymklo...Asi by Tě nebavilo tady pořád číst ty samé sten a vzdechy...Mne také ne. Jenže...Jenže co dál? Jak dál? Chci? Chceš? Chceme čekat dál?

Čekat na den D, čas Č, minutu M? Potřebujeme k určení osudu podporu rukou, věštkyň, karet? Nestačí, že si tím jsme jisti? Nebo nejsme? Pokládám otázky, i když na ně nikdy neodpovíš. Nikdy. Ani tohle třeba nečteš. Ne proto, že bys nechtěla, ale že o tom nevíš... Nemůžeš o tom vědět. Neposlal jsem Ti to. A ani nepošlu. Hra života a cest, která zapříčiní, že to k Tobě dojde ve správný čas.


Mezitím budu psát za a zas, jak smutný básník veselé verše. Jak zpěvák, zpívající na chóru...
Jak blbec co nechal mlád lásku odejít a pak ji už nechytit...